Já se vdávám!



Můj dnešní článek bude o naší svatbě, která proběhla před rokem - 30.4.2016. A patří mezi nejkrásnější a nejvíce citovou záležitost v mém životě.




Už jako malá jsem stejně jako každá holčička snila o tom, že budu mít pohádkovou svatbu, krásné velké bílé šaty a prince na bílém koni. To se mi splnilo do puntíku, teda až na toho koně😊.

Naše svatba byla přesně podle našich představ. Manžel, jak už to bývá ve většině rodinách při svatebním plánování, mi nechal volnou ruku. ALE pozor, kdykoliv jsem se za ním přišla poradit, nikdy jsem od něj neslyšela tu typickou chlapskou větu: mně je to jedno, jak chceš. Na tu jsem stejně jako asi každá ženská pěkně alergická. Jedno je přeci kolečko od trakaře. Třeba. Ale zpět k tématu. V té době jsme již bydleli v Praze, ale vzhledem k tomu, že máme většinu přátel a hlavně rodinu na Moravě, tak jsme se rozhodli, že svatbu uděláme v Karviné, odkud pochází můj manžel. Od začátku jsme měli jasno v tom, že svatbu chceme v kostele. Pro nás měla svatba v kostele takové to správné kouzlo. 

Svatba bez pozvánek?Zlý sen každé nevěsty!

Když se mě někdo zeptal, zda svatba a svatební přípravy proběhly hladce, odpovídala jsem, že ano. Teda až na jednu takovou perličku, která je snad strašákem pro každou nevěstu. Na Karvinsku je zvykem, že se před svatbou rozváží s pozvánkou zvací koláče. Pozvánky jsme měli objednaný podle mého návrhu u jedné paní, která je vyráběla ručně. Vše bylo domluveno s dostatečným předstihem. Den před odjezdem, jsme byli pozvánky vyzvednout. Odjeli jsme si s pozvánkami domů, já celá šťastná a nadšená, jak krásný návrh pozvánky jsem si nevymyslela a jak úžasně zvládla paní můj návrh uskutečnit. Prostě spokojenost na obou stranách, když se něco povede přesně podle Vašich představ. Znáte to, že. Doma celá nadšená, trhám krabičku s ostatními pozvánkami, abych se pokochala. Manželovi dával zrovna nějaký pořad v televizi, tak byl rád, že na chvíli nemluvím. No, víte, já hrozně ráda mluvím, když se manžel dívá na televizi. Takový blbý zvyk. Ale když zrovna vždy v ten moment, mu chci říct tolik zajímavých věcí. Typická ženská, klasika. Listuji si tedy pěkně všemi pozvánkami. Krása, krása, krása, prostě spokojenost. Když najednou se to stalo... Polilo mě horko, knedlík v krku, tep asi stošedesát. To není možné! Podívám se na další pozvánku tep snad stoosmdesát. Začnu urychleně listovat dalšími pozvánkami a tep už skoro na infarkt. Ne, to nebylo na infarkt, já už jsem ten infarkt téměř dostala! Cítila jsem jak jsem celá bílá, neschopna jediného slova. To už i manžel poznal, že se něco stalo a odvrátil oči od televize. Podala jsem mu mlčky pozvánku. No, podala...Přes slzy jsem už ani neviděla, kde se manžel nachází, takže prostě tím směrem jsem tam máchla s pozvánkou. Ano, dle pozvánky jsme se totiž vzali již minulý rok, tedy 2015! Za chybu jsem si mohla částečně i sama, protože mi paní poslala návrh ke schválení, ale já si toho prostě nevšimla...No, ale co teď? Volala jsem paní, která nám pozvánky dělala, samozřejmě mi řekla, že do zítra to nestihne, že má moc práce a že by to musela dělat celou noc. Zkoušela jsem z pětky udělat tenkou fixou šestku, katastrofa. Byla jsem bezradná, odvolat koláčky jsme nemohli, protože už byly upečené. A nebylo jich zrovna málo, asi okolo 450 ks. Zoufale jsem přemlouvala paní, že to prostě potřebuji předělat, trvalo to dost dlouho. Asi jí mě bylo líto.Nebo zafungovala vidina dalších peněz. To mi ale v tu chvíli bylo úplně jedno. Prostě ty pozvánky musí zítra být! Když si vzpomenu, jak zoufale a dlouho jsem ji přemlouvala. Z jejích úst dokonce padla věta, ať to necháme tak, že si toho třeba nevšimnou. Nevšimnou? Prosím?! Nakonec ale svolila, že to přes noc udělá. Hurááá, pozvánky budou!

A je to tady!30.4.2016

Náš svatební den byl krásný, pohádkový a přesně podle mých představ. Navíc vše proběhlo bez problému nebo nějakého faux pasu (až na výše zmíněné pozvánky). Přes noc jsme byli s ženichem každý jinde, jak praví tradice. A já mám tradice ráda. Ženich spal u sebe doma a já u jeho babičky (bydlela jsem v Prostějově a tam by mě ženich vyzvednout nemohl). Se mnou tam spaly moje dvě dobré kamarádky, které mi byly celou dobu oporou, abych byla v klidu. Upřímně, jsem dost nervózní člověk, když mě čeká nějaká pro mě důležitá událost. O to víc jsem byla překvapena, jak moc jsem ráno v klidu byla. Cítila jsem se vnitřně naprosto klidná a vyrovnaná.I náš skvělý fotograf Michal Krusberský, (a také nesmím zapomenout na fotografku Monika Bauer),byl překvapený, jak velký klid ráno u mě, jako u nevěsty vládl. Pamatuji si to ráno, kdy jsme s kamarádkami žertovali, poslouchali TV Očko a já do sebe tlačila chlebíčky. Já že se dneska vdávám? To by jeden nevěřil, prostě úplná pohoda. Mezitím přišla moje úžasná kadeřnice Verunka Popovičová a vytvořila mi na hlavě něco tak krásného a elegantního.  Následovala vizážistka Lucinka Konečná, která ze mě udělala tu pravou princeznu. Do toho se scházeli u mě, jako u nevěsty, svatebčané z mojí strany na drobné občerstvení.








Poté si mě přijel vyzvednout ženich. Byl dojatý, moc dojatý a já byla dojatá, že on je dojatý, takže jsme byli oba dojatí. Přeci jen, když žena vidí, že je muž dojatý, že má na krajíčku při pohledu na ní, tak jí to dostane do kolen. Ano, i slzičky ukáply. Hodně slziček. Ale sousedy jsme nevytopili,nebojte. Můj make up i účes tento nápor vydrželi, a ani se nehnuli, děkuji! Ten moment, kdy si pro mě ženich přišel, byl prostě nádherný okamžik, který pochopí jen ti, co to zažijí. Je to pocit neskutečně silný, plný emocí, štěstí.




Společně jsme pak všichni jeli do kostela, kde proběhl náš církevní obřad. Samozřejmě to bych nebyla já, citlivá nevěsta, abych se nerozbrečela při říkání svatebního slibu. Ale i přes to, make up stále držel. A to je přeci hlavní. Protože není nic horšího, než rozmazaná nevěsta. Že jo. Po obřadu následovaly gratulace v kostele, před kostelem házení konfet, poté společné focení. Pak se společně přejelo na místo hostiny. Počasí bylo mimochodem ten den nádherné, manžel si dělal srandu, že to den předem objednal😊.









Po příjezdu na hostinu následovalo rozbíjení talíře, jezení chleba a soli a také přenesení nevěsty přes práh. Po příchodu do sálu jsem byla nadšená, protože svatební tabule byla díly Pavlínce Kubošové, překrásně vyzdobená do nejmenšího detailu, přesně dle mých představ a požadavků. Následoval přípitek, kdy naši úžasní svědci měli proslov. Krásný, vtipný, dojemný.  Na svatební oběd jsme zvolili klasiku-šunkové rolky plněné šlehačkou a křenem, hovězí vývar s játrovými knedlíčky a nudličkami, moje tolik oblíbená svíčková a pak jako třešnička nakonec - výborný třípatrový dort, který nám s láskou vytvořila cukrářka Kateřina z Dorty na míru Karviná. Po obědě pěkně všem slehávalo, protože jsme měli všichni nacpaná bříška k prasknutí. Šaty mě tedy začaly trošku škrtit, ale co bychom my ženy pro krásu nevytrpěly. Hlavně, že nám to sluší, ne? Počasí bylo krásné, tak se mnoho svatebčanů usadilo na terásce a my se s manželem mezitím vypravili na focení novomanželů. Mezitím se na hostině svědci postarali o zábavu, proběhla vtipná tombola, svatebčané nám vyplnili takové speciální kartičky a vhodili do klícky na památku. Po návratu z našeho focení už byl na místě DJ, následoval první novomanželský tanec a rozjela se volná zábava, která byla ještě večer zpestřena novomanželským kvízem, u kterého se všichni dobře bavili. Zábava proběhla až do rána a myslím, že se všichni dobře bavili.






















Tento den byl pro mě pohádkový, krásný, nezapomenutelný, ALE hrozně krátký. Šíleně ten svatební den utekl. A to říká každá nevěsta. Člověk to plánuje takovou dobu a pak během chvilky je po všem.



Ale byl to pro nás den, na který budeme celý život vzpomínat, který se neskutečně povedl a byl podle mých představ - přesně takový pohádkový. A ten kůň mi ani k té pohádce nechyběl😊.









2 komentáře

  1. Sáruško, svatba byla nádherná, přesně tak jak píšeš. Moc ráda jsem se znovu na Vaše fotky podívala a zavzpomínala. :-) Jak ten čas letí, co..? Už to bude rok..
    Ale k těm pozvánkám jsem chtěla říct, že nejsi jediná! :-D Nám se stalo něco podobného a nejhorší je, že jsme si toho ani po miliontém přečtení vůbec nevšimli. Upozornil nás na to až tchán. :-D Místo kostel sv. Vavřince jsme měli místo obřadu sv. VAŘINCE..:-D Ale tak copak..nemůže být vše dokonalé. :-D Terka Waszková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, děkujeme :-) Je neskutečný, jak to všechno letí ten čas, ale jsou to všechno krásné vzpomínky :-)
      Jéé, tak to je taky dobré :-D :-D :-D

      Vymazat

Pravidelní čtenáři